Půlnoční haiku

šípkové keře
září do zimní šedi
nehledí na déšť

vítr je volný
z větví velké lípy
listí spadalo

kouř ohně stoupá
to hořím na hranici
přesto nezemřu

blíží se půlnoc
barvy se protnou se tmou
hlavy nám setnou

koukám na nabe
možná že jednou spadne
co po něm zbyde?

hrníček sádla
uprostřed černé noci
prostě jen přepych

podzimní večer
na pěně Heinekena
pomalu mizí

první zimní den
pár kroků někam do tmy
než najem schody

po rudé šňůrce
korálek posune se
a křupou kosti

sny po zdech tečou
obloha rychle dýchá
celé město spí

závoje mlhy
měsícem protínané
nesou tajemství

žídle nehnutě
na jednom místě čeká
paprsky slunce

slunce na zimu
ukrylo se do sudu
dobrého vína

ze zdi visí drát
kam se ztratí jeho stín
když zhasneš světlo?