Barevný papírky padají z nebe
skoro se vznášíš
zpomalený svět
slunce a ty




jedna stopu za druhou
prchající tráva pod nohama
necháváš nad sebou mrak

andělé malují vzkazy
čekám až si přečtu psaní od tebe

zapomínám pomalu
jaké to bylo tehdy před bouřkou
za zády blesky
nad hlavou hvězdy


/**///***/



Vyprávěj o tom
    jaké to bylo přejít řeku suchou nohou
Vyprávěj o tom
    jaké to je se dotýkat hvězd
Jak můžeš s tak čistou duší
    žít v našem světě umazaném od bláta
řekni
    kam všude se dá jít
    a jaké světy navštívit






    vím o jedné hoře
    nenese dosud jméno
    v červeném písku
    není ještě stopa člověka
    pojď na tu horu vyjít
    nadechnout se z mraků
    objevit nové barvy




  ---



    největší propast je mezi dnem a nocí
    jena vytahuje ruce ze studny
    plné vody
    a láká človeka aby se napil
    a když se napije zjistí že pije krev
    plnou života
    kolující miliardu let
    putující vesmírem na kometách






   intelektem nedohlédneš za intelekt
    cesty kudy plujeme jsou klikaté
    nesměrují nikam a zároveň mají jasný směr
    jsou tady i jinde

    slovo zůstane živé
    pokud bude v zápětí popřeno
    skutečnost nelze spoutat
    nelze ho popsat jako království nebeské
    protože nebe a zěmě hrají mezi sebou hru
    to co zůstane tajemstvím
    a zároveň bude prozrazeno

    podívej se do prázdna
    nevidíš vzduch a přece tu je

    proč by tu měl být ještě nějaký jiný sen
    než ten který je tu právě teď.

        *

    sedíme na dvou židlích
    pijeme jednu lahev
    na oslavu shledání
    za okny tma
    a vůbec žádná myšlenka
    protože už jsme tu
    už není důvod pátrat
    po siluetách stromů
    po pošetilých konstrukcích
    které mizí v křoví
    po poušti měst
    je to už tohle
    proč by měl být sněn ještě nějaký další sen
    než právě tento
    máme co máme
    co není třeba povídat
    vídíš to všechno
    tohle všechno máme zde
    sedíme na dvou židích
    pijeme jednu lahev
    a slova už nenesou významy
    nesou jen tóny a barvy
    propojují
    nezabíhají protože není kam zabíhat
    můžeš mluvit libovolným jazykem
    a budu ti rozumět
    je to jako se dotknout
    intelektem nedohlédneš za intelekt