uusi sivu
někdy se nemusí moc mluvit
aby se toho hodně řeklo
dokud se u nás neposdíte,
můžete kdykoliv odejít
*
plavil jsem se ve snu po moři
ještě nikdy jsem nečetl tento symbol
mohl by to být ten nejlepší co dosud máme
*
než vychladne čaj
spadne jedna kapka z nebe
vídím to stále jasně
jak se břibližuje její hlava
a jek začíná buřka
*
na titanu
jezírka z metanu
metanový sníh
barevné mraky
a prstence na nebi
září přes celou noc
*
možná že má celou dobu otázku
která ji zaměstnává
proto nevidí svět
jen kousky věcí
vrchní části
*
nekdy je už téměř blízko
ale stále je záhadnou
nic neřekne
jen běžnou věc v běžném světě
ale kde je ona?
nelze v tom nikde najít
než v tom že se na konci vtipu zasměje
*
Prý, podle výpočtů, bych měl víc jíst, ale dost těžko se to provede, možná by až polovina dne byla příprava a konzumace jídla.
Myšlenky chodí v kruzích, už vidím i ty vzdálené koloběhy co se podobají dráhám komet.
Přiletí a odletí. Jak je možné je tedy dál brát vážně. Střídají se rychleji a rychleji a sami sebe odhalují. Nemusím jim už věnovat pozornost a nechat se vláčet.
Mohl bych, ale vydal bych spoustu peněz na realizaci cílů které nemají žádný smysl. Pak už budu jen polehávat na pohovce a dívat se jak na mne útočí moje vlastní záchvaty dělání toho pak onoho.
Něco z toho vybrat? Byl by to ten správný cíl, o kterém mohu prohlásit že je to ta správná vize, za kterou má opravdu cenu jít? Možná by to mohla být kterákoliv z nich. Ale možná taky žádná.
Všechny se chvíli zdají nespochybnitelné a absolutně jasné a hoří pro ně největší plamen. Stále je tu ale ještě ten veký rámec, co je tak veliký že není vidět. A to je jediná možnost kam dojít.
Nepotřebujeme auta co jezdí sama a lepší nanovlákna pokud budeme stejní. Pokud budeme stejní a budeme mít jen lepší nářadí, bude tam stejný prožitek.