vzpomínky, sny, zápisky

I.
    nechávám blikat barevná světélka
    pokouším se pít neoslazený bezový čaj
    ta prázdnota
    po něčem co tu nebylo ale teď to tu mnohem znatelněji není

    prázdná lahev
    a druhá vedle ní
    ještě bolest hlavy a vyčerpání
    promarněný den ale tentokrát nelituji
    je zase tma
    a dnes měsíc za mraky

    když jsem se pokoušel usnout zdál se mi krátký sen
    říkala v něm
    že miluje tyhle žluté kytky
    pampelišky
    je jich tolik
    jsou všude
    a pak se příběh strácí v mlhách

    otázka je, mám li s tím vším nějak naložit...
    ničeho nepřebývalo
    a ničeho nechybělo
    ale i tak se ráno probudíš a říkáš si, jestli to náhodu nebyl jen sen
    "byli jsme opilí"
    univerzální výmluva na cokoliv
    pravda na dně lahve byla zelená
    pokud nedokážeme pravdu nést i do života
    znamená to snad že si stále jen lžeme?
    a nebo pravda není pravda ale jenom sen?
    a básník se mílil a tisíce let to po něm opakují
    protože je to jaksi krásnější

    otázka je proč se snažíme vidět všechno černě
    není už noc dostatečně černá?





    většinu z toho co říkala
    jsem si vůbec nedokázal přeložit
    a tak jsem mlčel

    to čemu rozumí všichni lidé na celém světě
    je zvířecí a krásné
    obyčejné, potřebné a v naší superkomplikované civilizaci je toho stále méně



II.
    Je to ta chvíle kdy víš že ti je zima
    ale není ti zima
    protože každá vteřina se vyvažuje zlatem








3.5.2015
Komentáře, diskuse
© 2018 nevim.net @