vzpomínky, sny, zápisky

uusi sivu


    někdy se nemusí moc mluvit
    aby se toho hodně řeklo
    dokud se u nás neposdíte,
    můžete kdykoliv odejít

    *

    plavil jsem se ve snu po moři
    ještě nikdy jsem nečetl tento symbol
    mohl by to být ten nejlepší co dosud máme

    *

    než vychladne čaj
    spadne jedna kapka z nebe
    vídím to stále jasně
    jak se břibližuje její hlava
    a jek začíná buřka

    *

    na titanu
    jezírka z metanu
    metanový sníh
    barevné mraky
    a prstence na nebi
    září přes celou noc

    *

    možná že má celou dobu otázku
    která ji zaměstnává
    proto nevidí svět
    jen kousky věcí
    vrchní části

    *

    nekdy je  už téměř blízko
    ale stále je záhadnou
    nic neřekne
    jen běžnou věc v běžném světě
    ale kde je ona?
    nelze v tom nikde najít
    než v tom že se na konci vtipu zasměje

    *


Prý, podle výpočtů, bych měl víc jíst, ale dost těžko se to provede, možná by až polovina dne byla příprava a konzumace jídla. Myšlenky chodí v kruzích, už vidím i ty vzdálené koloběhy co se podobají dráhám komet. Přiletí a odletí. Jak je možné je tedy dál brát vážně. Střídají se rychleji a rychleji a sami sebe odhalují. Nemusím jim už věnovat pozornost a nechat se vláčet. Mohl bych, ale vydal bych spoustu peněz na realizaci cílů které nemají žádný smysl. Pak už budu jen polehávat na pohovce a dívat se jak na mne útočí moje vlastní záchvaty dělání toho pak onoho. Něco z toho vybrat? Byl by to ten správný cíl, o kterém mohu prohlásit že je to ta správná vize, za kterou má opravdu cenu jít? Možná by to mohla být kterákoliv z nich. Ale možná taky žádná. Všechny se chvíli zdají nespochybnitelné a absolutně jasné a hoří pro ně největší plamen. Stále je tu ale ještě ten veký rámec, co je tak veliký že není vidět. A to je jediná možnost kam dojít. Nepotřebujeme auta co jezdí sama a lepší nanovlákna pokud budeme stejní. Pokud budeme stejní a budeme mít jen lepší nářadí, bude tam stejný prožitek.
14.3.2016
Komentáře, diskuse
© 2018 nevim.net @